Michal Novák - pipemaker, Praha

* 2.3.1954

Práci v oboru dýmkařství jsem se začal věnovat těsně před rokem 1998. Moje původní povolání (novinář a fotograf) mne na začátku devadesátých let přivedlo k tématu "kouření" a postupně se moje novinářská práce profilovala výhradně k přípravě materiálů o dýmkách a dýmkovém tabáku.
Během mého novinářského povolání jsem nějaký čas pracoval jako šéfredaktor časopisu "Cigar a Pipe koktejl" a od roku 1999 jsem členem Académie Internationale de la Pipe, kde jsem aktivní v sekci "briarové dýmky" .
Často jsem navštěvoval zahraniční veletrhy i výstavy v naší zemi a snažím se pravidelně zúčastňovat soutěží v pomalém kouření dýmek.
Navštívil jsem všechny evropské firmy vyrábějící dýmky a mnoho studií v Německu,Rakousku, Itálii a v Dánsku. S každou návštěvou mi v hlavě klíčila myšlenka, že jednoho dne si to "zkusím..."
První skutečný impuls k tomu, vyrobit si vlastníma rukama dýmku, jsem dostal v Itálii při návštěvě mého přítele Alberta Paronelliho, jenž mi věnoval malou historickou dýmečku. Její tvar (i historie) mě uchvátily a později byla tato dýmka mým prvním "modelem".

Tak vznikla moje první "placatka" a psal se rok 2008...

Ve mně stále víc rostla touha vytvořit něco "svého", něco charakteristického a na první pohled rozeznatelného v množství jiných autorských dýmek mých zkušenějších kolegů. Podobně, jako rozeznáme automobily, módu, šperk, obraz ... Postupem času se tak skutečně stalo...

Pojem "vyhranit se" zde dospěl k naplnění nejvlastnějšího slova smyslu a mé dýmky jsou opravdu charakteristické - svými hranami...
Původně to snad ani nebyl záměr, jen klasická lidská touha mít v ruce něco, čeho se můžeme dotýkat, klouzat po tom prsty, hladit, ohmatávat a pohrávat si, ať už pohodě, či naopak ve stresu. Chtít se dotýkat je přirozené, a pokud je to, čeho se dotýkáme, současně krásné tak, jako je krásné dřevo, které používám k výrobě svých dýmek, poskytne to jejich majiteli i estetický zážitek, srovnatelný se zážitkem uměleckým či emočním.

Nyní jsou tedy mé dýmky "typické" a já vím, že jsem se vydal cestou, kterou jdu rád...

Jak šel čas ...